JAKO V RÁJI

7. část,

příběh se uzavírá.

 

Kahlenwasen se přirozeně nabízela jako poslední zastávka na naší okružní trase před tím, než dojdeme zpátky na „domovskou“ farmu Rothenbrunnen. Z Buchwaldu je to asi kilometr po úzké asfaltce. Žádná pěšina vyšlapaná v pastvině se tam nenabízí ale kdybyste tudy někdy šli, tak nakonec tu asfaltovou pasáž vedenou po vrstevnici oceníte jako vítaný odpočinek před finálním výstupem. Nejdřív dojdete na křižovatku u lesa, tam se dáte doleva a farmu Kahlenwasen máte brzy na dohled. Je to veliký úhledný dům, jehož hlavní ozdobou jsou pěkně uspořádaná okna s dřevěnými okenicemi ve světlé fasádě. Ta okna shlíží na pastvinu pod farmou, kde se v pozdním odpoledni klidně páslo docela velké stádo krav a několik hnědých koní. Byli jsme asi sto metrů od farmy, když zevnitř domu vyšel štíhlý vysoký muž a namířil si to přes asfaltku ke stádu na pastvině. Popošli jsme ještě kousek a něco v mužově jednání nás přimělo zastavit a sledovat děj, který se před námi začal odvíjet. Chlapík ušel kus po pastvině a viditelně mířil najisto k jedné z pasoucích se krav, kterou oslovil. Kráva zvedla hlavu, aby dala najevo, že rozumí, muž se otočil a vracel se zpátky k té části domu, kde je stáj. Oslovená kráva se otočila ke stádu a zjevně vydala nějaké pokyny. Bylo vidět, jak celé stádo zpozornělo, krávy, které ležely a přežvykovaly se zvedly, a pod vedením té první krávy se celé stádo spořádaně vydalo za farmářem k stáji. „Tak teď už mám trochu představu o tom, jak vypadá transhumance“ řekl jsem manželce. „Co to je za podivné slovo?“ zeptala se. „To je slovo, které se často vyskytuje v souvislosti s městem Munster, v informacích o různých kulturních a společenských akcích a také skoro každá vogézská farma to slovo uvádí jako jednu ze svých činností. Tak jsem se samozřejmě zajímal o co se jedná, a zjistil, že se tak jmenuje sezónní přesun stád mezi letními pastvinami nahoře v horách a zimními stanovišti v údolí. Pojem transhumance má francouzský původ a obsahuje dva významy, kdy trans znamená přes a druhá půlka je od humus tedy země nebo půda. Tohle putování stád je vlastní pasteveckým společnostem po celém světě. V Evropě má velkou tradici třeba v Pyrenejích. Tady ve Vogézách, jak jsem snad správně pochopil, je to v naší době spíš už součást kulturního dědictví než pastevecká nutnost, protože farmy mají nejen pastviny, kterými jsou obklopeny, ale také stáje k zimnímu ustájení. Stále je ale transhumance velkou slavností. Krávy dostanou na krk sváteční zvonce a spolu s pastevci oblečenými do svátečních krojů kráčí v průvodu skrz centrum Munsteru. Na ulicích je hlava na hlavě, vyhrávají lidové kapely, některé na takové dlouhé trouby – úplně stejné jako v Tibetu, což je dost zajímavé, protože žádná kulturní výměna mezi Alsaskem a Tibetem není v historii obou regionů nijak doložena. A víno samozřejmě teče proudem. Hlavně Sylvaner.“  

Jak jsem to vyprávěl manželce, tak krávy mezitím přešly přes asfaltku a zmizely do stáje k večernímu dojení. Poslední vešel farmář, typický Evropan ze severu, Skandinávec, který vypadal jako Max von Sidov hvězda filmů Ingmara Bergmana z druhé půlky dvacátého století.  My jsme mezitím došli ke dveřím do hospody a zjistili, že je FERMÉ čili zavřeno. Moc nás to ale nemrzelo, protože den pokročil k večeru a my museli ještě dojít tam odkud jsme ráno vyšli. Věděli jsme, že na Rothenbrunnen vede několika serpentinami ta úzká asfaltka, po které zrovna jdeme, ale za stájemi Kahlenwasenu jsme našli směrovku k pěšině, která je rozhodně zkratkou, samozřejmě do pěkně příkrého kopce. Trvalo to ještě hodinu namáhavého plahočení, než jsme udýchaní došli na dvůr našeho dočasného domova. Tam jsme usoudili, že si zasloužíme sladkou odměnu a zašli si dovnitř pro půllitrovou karafu Gewurztramineru.

S karafou a dvěma skleničkami jsme na dvoře usedli ke stolku přistaveném těsně k dřevěnému zábradlí, které brání skutálení návštěvníků farmy z toho kopce, kterým jsme se před chvílí skoro po čtyřech plazili nahoru. Pro Gewurztraminer, česky Tramín kořeněný, uvádí výzkum Lyonské univerzity následující potenciál vůní: květiny – červená růže - žlutá růže – růžová růže – odkvetlá růže – šípková růže – zimolez – hřebíček – karafiát – pivoňka – květ pomeranče – květ akácie – lilie – fialka – jasmín – mimóza – rezeda – pelargonie – badyán – skořice – zázvor – lékořice – datle – bílý pepř – andělika – banán – ananas – hruška – mirabelka – pomeranč – mandarinka – maracuja – litchi – mango – přezrálý vinný hrozen – med. Gewurztraminer je vedle Ryzlinku druhá velká alsaská odrůda. Ryzlink je nezpochybnitelným králem zdejších vinic a Tramín, ačkoliv je rodu mužského, zastupuje v té dvojici ženský půvab – královnu elegantně usazenou na vedlejším trůnu. Oba vás bez zaškobrtnutí provedou celou večeří, pokud tedy hlavním jídlem není hovězina nebo zvěřina. Gewurztraminer je nádherný aperitiv a božský desert a tady v Alsasku tvoří dokonalý pár s uleželým sýrem Munster, který se podává na závěr jídla často s hrstkou kmínu. Vynikající je také pálenka Marc de Gewurztraminer. Ta tu má také stálého partnera, kterým je citronový sorbet. Po jídle je to čiré blaho, a uprostřed opulentní večeře o mnoha chodech čirá nutnost, která vám spolehlivě uvolní žaludek mezi prvním a druhým hlavním jídlem, když už máte za sebou dva předkrmy.

Osobně věřím, že to ovoce, které nabídla Eva Adamovi, nebylo jablko, ale půvabně růžový hrozen Gewurztramineru. Dopili jsme poslední hlt a manželka zašla dovnitř ještě pro čtvrt litru. Když se vrátila nalil jsem zlatě zbarvené víno do sklenic a připili jsme zapadajícímu slunci, které se vznášelo nad obzorem jako obrovské jojo zavěšené na špagátu božské mechaniky všehomíru.

„Jíme a pijeme tu už druhý den a nikdo se ještě nezmínil o placení“ řekla manželka. „Jako v ráji, nemyslíš?“ řekl jsem. A u toho zůstalo.

 

 POKRAČOVÁNÍ V PÁTEK 14. DUBNA 2023